Na východ od hranic, na západ od slunce

 

27.6. – 16.7. 2008

 

 

         Před námi se rozprostírá daleká a široká step, horký vzduch se tetelí a stepní vítr nám šeptá svá tajemství. Je začátek července, pět motocyklů nastavuje tvář slunečnímu žáru a šest postav nasává krásu ruské stepní krajiny.

         Těmto silným zážitkům však předchází pět dní strávených na prosluněné Ukrajině, které kazí jen přítomnost peněz chtivých milicionářů. Vyjednávání a hra o čas nás však chrání, a tak můžeme bez větší újmy dál vést řidítka vrnících strojů k ruské perle – poloostrovu Krym a Černému moři. Dva dny odpočinku a slunění přinášejí první krásné zážitky a naplněni optimismem kloužeme prstem po mapě dále na východ vstříc vycházející ohnivé kouli. Již někdy v zimě se zrodila myšlenka na toto putování v hlavě Pášky (Big) a svým přátelům připravil cestu plnou krásných zážitků a bez újmy nás provedl širokou zemí pohnuté historie. Náročný úkol zvládnutý na jedničku. Děkujeme.

         Hranice. Úplatky. Něco přes tři hodiny. Široký dobrosrdečný úsměv vesnických lidí nám dává zapomenout na všechny menší lapálie a vděčně přijímáme jejich pohostinnost a laskavé oči. I v nich ale nacházíme obavy z budoucnosti, touhu po lepším životě, ale zároveň hrdost, že jejich dokumenty v kolonce občanství mají zapsáno ruské.

         Denní průměr na tachometrech je k nám nemilosrdný a zaostáváme proti původním plánům. Všichni jsou však spokojeni a plnými doušky nasávají atmosféru rovných cest, terénních vložek (a není jich málo) a společných večerů v uzamčeném kruhu tří stanů pod rozsvíceným nebem. Rusko otevřelo svou bohatou náruč a je jen na nás, co vše v ní chceme spatřit.

         Jedním z cílů je Volgograd. Město na řece, jejíž jméno znají žáčci po celém světě. Kdysi Caricyn, později Stalingrad. Město spoutané krvavou historií, ale také odvahou, silou a hrdinstvím. Město, u jehož bran se psala historie celého světa. Právě zde padl Adolf Hitler na kolena. Týdny a měsíce strachu, bolesti a smrti avšak také odvahy, odhodlání a vlastenectví dnes připomíná mohyla. Majestátní socha ženy, která vyzývá národ k obraně země třímajíc v ruce meč. Památník je dominantou města a nelze jej minout bez povšimnutí, zastavení se a bez silných dojmů, které v návštěvnících vyvolává. Pozvolna stoupající schody nás vzdalují od odpočívajících motorek na placeném stání přímo u hlavní silnice. Na každém odpočívadle najdete mistrovská sochařská díla znázorňující všechny city, pohnutky, nálady a dojmy velké vlastenecké války. Kruhový památník s věčným ohněm, čestnou stráží, ponurou hudbou a nekončícím seznamem padlých na každém kousku zdi pak dokončí hluboký dojem, kterým na nás toto místo působí. A najednou stojíte na vrcholu, důležitém strategickém bodu. Odtud je výhled na celé město a vzdálený široký kraj. Toto si jistě uvědomovali také generálové obou znepřátelených stran. Mamajova mohyla (Kurgan Mamajev) obsazena! Teplota vzduchu se blíží k padesátce a před námi štrůdl křižovatek s barvou na semaforech, jež tolik symbolizuje padlý režim. Je dusno. V těchto místech tolik nevadí. Kůže chytá bronz a rozsáhlá rovina volně přechází ve step až polopoušť, která se zmocní našich srdcí i pozdějších vzpomínek.

         K řece Achtubě, místu, kde v zákoutích tiše promlouvají rybáři a je slyšet bzukot komárů, přijíždíme po krásné písečné vložce. Široké úsměvy naznačují jakou radost nám dělá přítomnost vody a horkého písku, do jehož útrob postupně posíláme všechny motocykly. Ospalým ránem opět provází žhavá letní koule a naše motocyklové „zobáky“ ji vyjíždějí vstříc. Stále však jsme na západ od slunce.

         Pro mě osobně den D. Právě z těchto míst si odvážím ty nejsilnější zážitky, které slovy nelze patřičně vyjádřit. Je tady. Kde spolehlivě postavit BMW R800 RT bez použití jakéhokoliv stojanu? Lze doporučit slané jezero Baskunčak. Nemusíte se bát, pokud vyrazíte včas na zpevněnou cestu, rozumějte dřív než bahno zaschne, váš motocykl bude opět fungovat a mít se k světu. Jezero je hojně navštěvovaným turistickým místem a údajně má léčivé účinky. Ani bych se nedivila, neb sůl, jejíž koncentrace je zde stejná jako v Mrtvém moři, vám na těle může ulpět i několik dní. Kdo by totiž čekal sprchu se sladkou vodou, byl by při nejmenším zklamán. Jak krásný je však pohled na slaně bílého caparta , jež útrpně snáší hrbolaté dlaně otce, který ho pomocí PET lahve naplněné vodou zbavuje slaného nánosu. Mimochodem, na pětileté dítko spotřeboval tři dvoulitrovky. Obloha bez mráčku s pokrývkou blankytného nebe a obrovskou žlutou hvězdou přímo nad  hlavou. Step. Široká, hrbolatá, vyprahlá, nádherná…Nikde nic, jen více než stovka kilometrů před námi, horký vítr a vedro a žár a nekonečnost. V dáli jak pupínek na bradě puberťáka vystupuje z roviny nejvyšší hora Zavolží – Bagdo (152 m. n. m.). Pustina a v ní chatrč. Ztracená jak jen taková bouda může být. Na prahu stojí žena, nejspíš tak v mém věku, něco přes dvacet let, avšak její tvář zračí tvrdé chvilky a nohy už mají to nejlepší za sebou. V náruči špinavé batole s nezdravou pletí a mě se svírá srdce nad tou nuzotou a beznadějí. Nejspíš zcela zbytečně. Oni jsou zde svým způsobem šťastní a stačí jim tak málo. Druhou vlnou v mém srdci je závist. Na hony vzdáleni konzumní společnosti žijí tito lidé jen sami pro sebe a svůj kousek vyprahlé půdy.

         Dalších 150 km pistou a prachem, další radost v očích celé skupiny, že asfalt je nám v nedohlednu. Měkčí písek nesvědčí řidiči typicky endurovitého motocyklu Ural Retro Solo 750, a tak máme možnost dvakrát sledovat, jak vypadá pštros, když má strach a noří svou hlavu do písku. Průjezd Astrachaní a krásu opevnění, které s velkou slávou zdolal kozácký ataman Stěnka Razin už ale dotyčný opět projíždí s námi se vztyčenou hlavou.

         V dáli z roviny vystupuje písečná duna. Jako na němý povel se stáčejí přední kola motocyklů vstříc dalším metám a hranicím. Jemný písek nechávám propadávat mezi prsty, dychtivě nastavuji tělo žhavému slunci a mám pocit, že nikdy nikdo z nás nebyl šťastnější. Lze číst v očích, tvářích i pohybech. Přátelé on the road.

         Skrz republiku Dagestán vedou další cesty polorozpadlým asfaltem, prachem a špínou ke Kaspickému moři. Bludiště steziček a uliček uvnitř písečných dun a vyprahlé zeminy nás konečně dovede na osamělou rozlehlou pláž, kterou přikrývá tmavá deka blížící se bouře. Jak vystřelená torpéda ztrácí se mi v dáli čtyři bílé krásné pevné mužské zadky, jejichž majitelé se právě stali opět malými chlapci. Mělká voda téměř sladkého moře z nás smývá celoroční starosti, omlazuje pleť a dává zapomenout na věci minulé. Právě tady něco končí a to další začíná. V pravém dagestánském lijáku odsud odjíždí úzká skupina lidí opět na západ od slunce.

          Z napjaté atmosféry Dagestánu k majestátně se tyčícím horám Kavkazu. Uvítání pod mračící se oblohou a na plexi se snáší jemný déšť. Motory motocyklů lehce ubírají na výkonech a je znát, že v nižších nadmořských výškách se jim dýchá lépe. A opět svíravý pocit v srdcích – dřevěné chatrče, poloprázdné vesnice, zubožení psi a lidé s děsem v očích. Mnozí se před námi schovávají a ženou děti a slečny do útrob zchátralých příbytků. Dalo by se napsat drsný kraj. I zde člověk nachází překrásnou krajinnou scenérii. Klikatící se ledová říčka, z drobných kamínků poskládané cestičky a hory a skaliska s bílými čepci jak sudičky nad kolébkou novorozence. Návrat do studentských let v ubytovně Ozon pár kilometrů pod dvouvrcholovým Elbrusem. S pocitem bezpečí usínáme na palandách rozvrzaných divokým studentským životem a hned po ránu nás lechtají paprsky vycházejícího slunce za bílými kopečky zmrzliny. Lanovkou lze zdolat zhruba polovinu Elbrusu. Pro naše stroje, plně naložené pro třítýdenní „komfort“, je bezesporu větší výzvou kamenitá stezka vedoucí k observatoři. Příkrý svah klikatící se jako pupeční šňůra blankytného nebe je magnetem pro krásnou vyjížďku. Zdoláváme výšku okolo 3000 m.n.m. a odměnou budiž nádherná panoramata. Kocháme se, kocháme a já poprvé chápu, jaký pocit zažívají horolezci po dosažení horského vrcholu.

         A pak už jen samá pozitiva. Kemp v Tuapse na břehu Černého moře, kde již druhým dnem neteče voda a popis záchodků by obrátil žaludek naruby nejednomu mrtvému. Vlny rozbouřeného moře tříštící se o vlnolamy a nádherný západ slunce kdesi za naší rodnou zemí. Ruská kapitola se uzavírá na trajektu Krym – Kavkaz směřujícím opět na nám již známý poloostrov Krym. Smutno a stesk v srdcích prohlubuje pocit z návratu do západní reality a všedních starostí. Ještě však zbývá pět společných dní a zážitků.

         Na břehu Azovského moře pokrytém mušličkami na každém čtverečním centimetru stavíme stany za absolutní tmy. Odměnou nám je brzký budíček, kdy doslova na poslední chvíli zachraňujeme našeho Biga před útokem přílivu a bortícím se břehem. Poslední svlažení se v moři je spojeno s ledovou, špinavou a páchnoucí zátokou Černého moře v letovisku Koktěbel, kde navzdory všem předsevzetím trávíme noc v dřevěném srubu se sprchovým koutem a plastovými okny. Silnější zážitky zůstaly daleko za námi kdesi ve stepi a výhled na Lastočkino gnězdo v Jaltě pod plastovými palmami už je nestačil předčít. Loučím se s bývalým Sovětským svazem na zmoklém průsmyku Ai-Petri stoupajícím od moře (z Jalty) až do výšky přes tisíc m.n.m. na 25 kilometrech. Uvázáním symbolické stužky na strom přání pak končí tři týdny hlubokých dojmů a zážitků. Vedle svých odpočívajících strojů a pod nebem s uhánějícím velkým vozem na rozestavěné dálnici někde za Prešovem pak trávíme svou poslední noc na cestě. S úsměvy a naplněnou duší vstříc svým rodinám a přátelům.

 

         Není tajemstvím, že cizinci v Rusku se musí do 72 hodin po překročení hranice registrovat na patřičných místech. Celou obsáhlou kapitolu by zabralo vyprávění na téma: „Co jsi dělal o prázdninách?“ „Registroval jsem se v Rusku.“ Vybaveni informací, že registraci lze sdělat v hotelech větších měst, jsme si s tímto více hlavy nelámali. Tato informace však již rok neplatí, takže naše další kroky mířily na milici. Dagestánské město Kyzljar si o našem pokusu registrovat se jistě vypráví dodnes. Poslední turista tam totiž zabloudil před dvěma lety (shodou okolností Čech) a ráno bylo jeho tělo v horách objeveno bez hlavy. Přátelé z FSB (dříve KGB) nám po několikahodinovém výslechu patřičně vše vysvětlili a jako strážní andělé až do opuštění Ruska hlídali naše kroky. Registrace se nezdařila. Pokusy byly čtyři.

 

         A ještě jedna perlička na závěr. Čeští muži jsou v Rusku i na Ukrajině žádaným zbožím, čehož jsme byli hned několikrát svědky a nechali v tom dotyčné pořádně vykoupat. Batman si dokonce přivezl plyšového medvídka, kterého mu vnutila jeho obdivovatelka během jízdy z okýnka automobilu. Celý nadšen nám ho zezadu jel všem ukázat až se málem nestačil zařadit před protijedoucím Kamazem. Na druhou stranu modrooké blondýnky na tom nejsou o nic lépe a vřele doporučuji šátek na hlavu a zahalovat se čím víc se blížíte vycházejícímu slunci.  Holá ramena mě málem přivedla do nechtěného manželství bez souhlasu nevěsty.

 

A jak to bylo se spolehlivostí motocyklů?

Suzuki DR800S Big absolutně bez závad a pomyslný vítěz srovnávacího testu. Pro všechny obrovským překvapením Ural Retro Solo 750. Vyskočená závlačka, která se sama vrátila na své domovské místo a italský havarijní vypínač zapalování značky Domino, kterému nesvědčí voda a potřeboval drobně rozchodit, jsou drobnostmi, nad kterými jsme se pouze pousmáli. Rozsvícená kontrolka mazání na BMW F650 GS Dakar už byla větším soustem, ale šlo pouze o závadu na čidle a dále pak psychologický efekt, který mělo červené světýlko na svou řidičku. Druhé BMW, tentokráte R1200 GS, dojelo v podstatě bez oprav. O to horší byly ty pozdější v teple domova. Víc než polovinu z osmitisícové cesty se ozývaly nelibé zvuky ze zadního kola a výsledkem je výměna „hrušky“ (uložení zadního kola) za několik desítek tisíc. Kapitolu samu pro sebe pak tvoří BMW R800 RT, jehož součástky byly postupně ukládány s německou pečlivostí do baťůžku. Putoval zde kryt vany pod motorem, koncovka jednoho z výfuků a také zapalování. Prasklý rám pod sedlem už lze řadit pouze k drobným kosmetickým vadám.

 

Poděkování

Prožila jsem jedny z nejkrásnějších dní svého života v těsné blízkosti svého přítele Pášky objímajíc ho na našem motocyklu a za to mu patří mé díky. Kromě toho právě on vymyslel a zrealizoval cestu, o které většina z nás ani nesnila a neuměli jsme si pořádně představit, co nás čeká. Celou skupinu dovedl v pořádku zpět domů a vyřešil ve spolupráci s druhým Páškou všechny naše drobné potíže. Byl nám oporou a díky jeho osobnosti jsme fungovali jako tým.

Stáňa nás často bavila svým ostrovtipem a starala se o všechny po stránce gastronomie. Navíc při svém menším vzrůstu bravurně zvládla svůj motocykl a zaslouží si slova uznání a díků za krásný výlet. Vždyť odjela téměř 9 000km ve stejných dávkách jako kluci!

Nebýt Davida, „dovolená“ by byla chudší o vtipné poznámky a častější remonty. Kromě toho společně s kluky řešil svízelné situace a byl nám všem oporou. A Páškovi stavěl stan, někdy…J

Luky. Jemu patří speciální poděkování za uzavírání celé skupiny, kdy po celou dobu jezdil se svým BMW na chvostu a staral se o to, aby nikdo nikde nezůstal viset. Až se nám jednou ve stepi ztratil on sám… Na jedničku splnil úkol, o který byl na začátku požádán a zasloužil by medaili.

A Páška? Poděkování patří jemu už především proto, že nám všem dokázal jak typicky endurantní má motocykl a co vše ruský stroj vydrží a zvládne. Navíc se staral o drobná zranění a na každého z nás si našel chvilku.

Ráda bych vám touto cestou poděkovala všem. „Přátelé, my vám ty medaile přivezeme.“

 

 

Slova závěrem? „Taková krásná motocyklovačka to byla…“   

 

Účastníci motocyklovačky

 

Staňka (trpaslík)                        -   BMW F650 GS Dakar

Lukáš (Batman)                         -   BMW R1200 GS

David (pan Patočka ze Škvorce)   -   BMW R800 RT / fízl

Páška                                       -   Ural Retro Solo 750 / RetroPunkDuro

Páška + Lulu                             -   Suzuki DR800S Big

 

Věcné informace

 

Počet najetých km:                                       8 421 km

Cena za vízum do Ruska:                              2 400 Kč / osoba / 30 dní

Ceny benzinu:                           A-95           UA:    22,50 – 25 Kč / l

                                                                  RUS:  14 – 16,50 Kč / l

                                               A-92           UA:    20 – 22,20 Kč / l

                                                                  RUS:  12,50 – 13,70 Kč / l

Kurz:                                        cca              1 hřivna (UA) = 3,50 Kč

                                                                  1 rubl (RUS) = 0,75 Kč

Cena trajektu:                           Port Kavkaz (RUS) -) Kerč (UA)

                                                                  512 rublů / 2 osoby / motocykl

Nocování:                                                    ve volné přírodě pod stany

Ceny ubytování u moře:             Rybačče (UA) – Černé moře

                                                                  100 – 150 hřiven/3-lůžkový pokoj/noc

                                               Koktěbel (UA) – Černé moře

                                                                  1 000 hřiven / 6 osob / noc

                                               Tuapse (RUS) – Černé moře (kemp)

                                                                  80 rublů / stan / noc

Trasa motocyklovačky:

Osek (TP) – Praha – Poprad (SK) – Užhorod (UA) – Mukačevo – Strij – Chmelnickij – Vinica – Umaň – Pěrvomajsk – Mikolaiv – Cherson – Krasnopěrekopsk – Simferopol – Alušta – Rybačče – Džankoi – Berďansk – Maryupol – Novoazovsk – Rostov na Donu (RUS) – Morozovsk – Millerovo – Volgograd – Achtubinsk – Baskunčak – Bagdo – Michajlovka – Charabali – Astrachaň – Liman – Ulan Chol – Komsomolskij – Artězjan – Kyzljar – Něftěkomsk – Buďonovsk – Pjaligorsk – Baksan – Nalčik – Baksan – Tyrniauz – Elbrus – Čerkesk – Majkop – Apšeronk – Chadižensk – Tuapse – Gelendžik – Novorasijsk – Anapa – Port Kavkaz – Kerč (UA) – Koktěbel – Sudak – Alušta – Jalta – Sokolinoe – Černorečenskoe – Bachčisaraj – Simferopol – Cherson – Mikolaiv – Uljanovka – Umaň – Vinica – Chmelnickij – Ternopil – Strij – Mukačevo – Užhorod – michlovce (SK) – Prešov –Valašské Meziříčí (ČR) – Praha – Osek (TP)

 

8 421 km

 

Více informací: časopis SUPERMOTO 10 / 2008

 

 

 

Lulu