Do Města Geroje vjíždíme kolem poledne, vcelku v pohodě se proplétáme poledním provozem a nacházíme hotel Turist, kde máme domluvené ubytování. Jeden velký pokoj, nádherně čisté a voňavé toalety a sprchy a za noc cca 1200 Kč za nás pět, paráda… Po krátkém odpočinku vyrážíme do města, k metru je to 10 minut, metrem to samé a jsme na Něvském prospektu. V zahrádce si dáváme Baltiku, pokračujeme k Ermitáži, pak k Něvě, na Petropavlovskou pevnost už nestíháme, je příliš pozdě. Žízníme a hladovíme, ale trpělivě čekáme na proslavené otevírání lodní cesty - všechny mosty v Petrohradu se v noci zvedají, aby tudy mohla projet lodní doprava. Pro nás suchozemce krásný zážitek…

Druhý den se vydáváme dopoledne objevit ten správný ruský bazar, kde koupíte šroubovák, mechanický krokoměr nebo diamantové brusný kotouč. Bohužel nalézáme pouze jakési tržiště ne nepodobné těm našim s asijským zbožím…

Odpoledne ještě naposledy vyrážíme metrem do města, navštívíme Nikolajský hřbitov a pak scházíme k Něvě na poslední rozloučení s ní. Se soumrakem na nás padá zvláštní pocit, že něco končí, snad naše cesta…?

Ráno se pobalíme a vrhneme se do proudů aut, chceme ještě vidět Auroru. Po hororovém hodinovém průjezdu centrem s menší kolizí Honzy a Johna se fotíme a prohlížíme parník, který změnil náš svět. Kdo by to byl do téhle modré lodičky s mrňavým dělem na přídi řekl?

Čeká nás ještě druhé pokračování dopravního hororu, popojíždění ve 30°C vedru nesvědčí ani nám, ani motorům. Konečně se vyplétáme a uháníme směrem k rusko-estonským hranicím v Narvě. Tam nás čeká 8 hodinové proclívací martyrium, které podstupuje Pavel, my ostatní se flákáme ve stínu náklaďáků, večer jíme meloun a pospáváme v sajdách. Ve 21.00 vjíždíme do Estonska, do civilizace :-(